středa 25. července 2012

Joseph Heller: Catch-22 (Hlava XXII)

Po ohromně dlouhé době si i zde zařizuji rubriku knížky. Ačkoliv čtu rád, bohužel poslední dobou (myslím, že téměř přesně od nástupu na vysokou školu) mám na čtení neuvěřitelně málo času a
neuvěřitelně málo chuti. Asi nikoho nezajímá, které učebnice jsem přečetl a o čem byly.

Hlava XXII: "Letecké povinnosti může být zbaven jen ten, kdo je uznán za psychicky narušeného a zároveň požádá o uvolnění - to, že o uvolnění požádá, svědčí o jeho psychickém zdraví, tedy propuštěn být nemůže."

Pokud se tedy zkouší hlavní hrdina knihy Yossarian dostat z armády (slouží u letectva stejně jako jeho literární otec), už pouhou žádostí se podle hlavy dostává zpátky.
Kromě Yossarianova úsilí dostat se pryč knížka barvitě popisuje spoustu postav, se kterými se Yossarian za svoji vojenskou kariéru potkává. Lidé jako Orr, Hladový Joe, náčelník Bílý Polozub, kaplan a McWatt, vám prostě nemůžou nepřirůst k srdci, stejně tak jako Yossarianovi. Avšak je tu několik postav, u jejichž charakteru váháte, zda se vám chce zvracet, nebo smát - Milo Minderbinder, Aarfy, plukovník Cathcart.
Celá kniha se nese v jakém si černém hořkosladkém humoru, kdy na jednu stranu jako čtenář stále spatřujete jakési světélko naděje a humoru, zatímco ke konci knihy a s postupem války se humor a světélko vytrácí a konec knihy je tak temný, až mě to samotného překvapilo.
Nicméně často je kniha zábavná tak, že jsem se nahlas smál. Absurdita dohnaná až ke stropu, některé nápady jsou naprosto skvělé. Zvláště postava Orra - kombinace kutila a Rampy McKváka - mi naprosto přirostla k srdci a věřil jsem, že to do toho Švédska zvládne.
Je to jedna z těch knížek, které jsem si koupil jako odměnu za složené zkoušky a koupě nelituju.

Žádné komentáře:

Okomentovat