Divocí fremeni mají pravdu: “Čtyři věci nelze skrýt - lásku, kouř, sloup ohně a muže, jenž kráčí v otevřené poušti.”Je to těžké - těšil jsem se vrátit na poušť Arakisu, a šetřit kapku v zásobní kapse filtršatu na zapití úspěšného dne, kdy mě nezahubil žádný sardaukar nebo neslupnul šaj-hulúd. Místo toho je tato kniha o intrikách a viděních a více intrikách a jejich nevidění. O lidech kteří mění podobu, a o podobách které se mění v lidi. Je to složitý a zapeklitý příběh, a mentati jsou kombinovaní s věštci, nebo filozofy, takže nám do toho nikdo jasno nevnese.
Příběh se odehrává několik let po první knize. Z Paula Atreida Muad'Diba, který nesl v původním síči jméno Úsul, je imperátor, džihád který se rozpoutal jeho jménem dobyl většinu důležitých planet v galaxii. Paul má mimo několika jmen a pár titulů také vlastnosti jasnovidce, a vůbec ho netěší, kolik miliard lidí umírá jeho jménem. Takže pátrá po způsobu, kterak se historicky znemožnit, a zároveň, jak nevystavit nebezpečí svoji konkubínu. Pikle proti němu kují každý, komu Paul kdy šlápnul na kuří oko. Vzhledem k tomu, že je teď vládce galaxie, je to vlastně skoro každý.
Pak tu máme Alii, Paulovu sestru, která již od narození nese vzpomínky své matky a několika představených matek z Arakisu - včetně vzpomínek na orgie, kterým předsedaly, nebo se jich účastnily, a teď ji tíží potřeby jejího vlastního dospělého těla. A zároveň ji chce dostat zhruba stejný počet lidí, jako jejího bratra.
Kniha se nečetla nikterak špatně, ale prostě spadnout do pouště a unikat roky nepřátelům, aby se člověk vyšvihl na nejvyšší post, na který může jen s pomocí lidí, o kterých si celá galaxie myslí, že je to jen hrstka divochů z pouště - to je příběh, který najdete v první Duně, na v této. A snad jakékoliv pokračování proti původnímu příběhu nemůže dosáhnout více než na druhé housle.
Namísto ukázky můj oblíbený vtip:
Žádné komentáře:
Okomentovat