Dan Simmons - Endymion

Stáhl jsem Aeneu zpět pod ochranu pleskajícího stanu a zařval do hukotu bouře: "Umíš plavat, když nejde o nulovou gravitaci?"

"Co?" rozeznal jsem, jak její rty slovo zformovaly, přestože jsem ho ve skutečnosti neslyšel.

"Umíš... umíš... plavat?"

A. Bettik vzhlédl z místa mezi poskakujícími krabicemi. Z holé hlavy a dlouhého nosu mu odkapávala voda. Jeho modré oči působily v hořící auroře fialově. Aenea zavrtěla hlavou. Přesto jsem si nebyl jistý, zda odpovídá na mou otázku či opakuje, že nerozumí. Přitáhl jsem ji blíž. Vestu s kapsami měla úplně promáčenou, plandala na ní jako mokré prostěradlo ve vichřici.

"UMÍŠ... PLAVAT??" zařval jsem ze všech sil. Úsilí mě připravilo o dech. Spojil jsem ruce před sebe a předvedl plavání. Rám se zakymácel, odtrhl nás od sebe a znovu nás hodil na jedno místo. Spatřil jsem v jejích očích pochopení. Z dlouhých pramenů vlasů jí kapal déšť. Usmála se mokrými rty a naklonila se, aby mi mohla zařvat do ucha.

"DÍKY! RÁDA... BYCH... SI ZAPLAVALA... ALE... MOŽNÁ... POZDĚJI..."

Trvalo mi jen šest knih po Pádu Hyperionu, než jsem se zase na tu prokletou planetu vrátil. A stejně jako jsem po prvním díle Hyperionu začal číst díl druhý, tak asi budu muset po třetím číst v rychlém sledu čtvrtý a pátý. Byť Endymion trochu klesnul. Ale těžko říci bez konce.

Je hrozně těžké nevyzrazovat děj předchozích knih, ale zkusím vám nastínit děj natolik, abyste si mohli udělat obrázek. Tedy, pravděpodobně to udělám způsobem, abych vás co nejvíce zmátl a vy jste si nakonec Kantos Hyperionu chtěli všichni přečíst.

Hlavní hrdina se jmenuje Raul Endymion. Rodinné jméno má podle města básníků na planetě Hyperion, které se jmenuje podle jedné z básní Johna Keatse. Narodil se asi 267 let od doby, kdy skončil druhý díl. Hned na začátku se dozvídáme, že je odsouzen k doživotí v Schrödingerově cele (miluju ten nápad) a píše o tom jak poznal Aeneu. To je naprosto klíčová postava, jelikož se narodila krátkou dobu poté, co skončil druhý díl (asi tak 6 měsíců). Když ji Raul Endymion poprvé potká, je jí asi 12 let (jsem si vědom časového rozdílu, je to sci-fi, namáhejte si fantazii nebo si to běžte přečíst). To důležité začíná ve chvíli, kdy je zachráněn před popravou smrtonosnou hůlkou ještě na Hyperionu. Zachrání ho... jedna z postav osmi poutníků, a já jsem tak strašně rád, že pořád žije... a sdělí mu svůj plán, jak má ochraňovat Aeneu, která má teprve přijít. Proti nim stojí asi batalion švýcarské gardy (hlavní záporák je tady církev), další pomocné sbory a na oběžné dráze jsou připravené dva mezihvězdné křižníky. Raul Endymion dostane k záchraně létající koberec.

K ústřední dvojici se přidá ještě modrý muž - android Bettik, a trojice nakonec cestuje po řece Tethys skrze různé světy - i přesto, že to již 267 let nikdo jiný nedělal. Na jejich cestě je pronásleduje církev, a všechno napovídá tomu, že vůbec nevidíme velký obraz.
Hodnocení nechám asi až po pátém díle.

Kontrolky lékárny ukázaly, že naše snaha A. Bettikovi pumpuje krev do mozku. Plíce vpouštěly a vypouštěly dech, ale bez naší pomoci by to nešlo. Pokračoval jsem a sledoval přes rameno, jak do sebe obě postavy naráží, obrací se a s nadzvukovou rychlostí opět útočí. Ve vzduchu jsem cítil ozón. Nad hlavami nám pluly jiskry z hořícího lesa, oblaky páry se vzdouvaly a syčely.

"Příští... rok..." řvala Aenea do hukotu a v horku jí cvakaly zuby, "pojedeme... na... prázdniny... někam jinam."

Zvedl jsem hlavu a napadlo mě, že se zbláznila. Měla jasné, ale příčetné oči. Tak zněla moje diagnóza. Lékárna ječela a já pokračoval s oživováním.